Listopadové Vibecoding Talks jsou za dveřmi. Je to poslední letošní Talks akce v Praze, program je nabitý už tím, že tu budou své postupy a výtvory ukazovat mimo jiné:
- lidé z Duvo.ai (právě dostali investici 32 milionů dolarů) - fotku Pavla Krále na banner ještě grafička hledá …
- Matouš Petráň, který se pustil do vývoje iOS aplikací
- Zdeněk Plachý se podívá na hledání bezpečnostních zranitelností v AI kódu
- Matěj Procházka ukáže online marketing pomocí vibecodingu.
Bude, na co se dívat, podíváte se pod ruce lidem, kteří vědí, co dělají. A moje přednáška? Ještě o ní přemýšlím. Nečekaný ohlas jsem dostal na koncept AI FIRST COMPANY, kde ukazujeme, jaké to je, přehodit provoz firmy na AI. Oproti říjnu budeme zase o měsíc dále ve zkušenostech a láká mě ukázat v uzavřeném obecenstvu a mezi „svými“ něco hlouběji z toho, jaké nástrahy tento koncept nese.
Kdo jste nebyli na říjnovém workshopu, kde jsem podrobně hovořil o tom, jak jsem tento koncept ve firmě rozjel a nastavil, můžete se podívat ještě na záznam (záznam 1h 43m je ale placený). Možná by alespoň stručný úvod (samotný workshop byl skoro 2 hodiny) mohl být přínosný. Dejte vědět, co si o tom myslíte!
V příštím roce bude kino Dlabačov v rekonstrukci a nás tedy čeká otázka, jak dále s Vibecoding Talks. Zda se vrátit do menšího (a tím třeba i levnějšího), nebo zda hledat ekvivalentní prostory. A na to by mne zajímal i váš názor! Přišli byste za 500 Kč do velkého sálu, nebo za 250 Kč do menšího s omezeným počtem míst?
Jak s Vibecoding Talks v roce 2027
Je to rok a půl stará akce. Prvního předchůdce Talks jsem pořádal před rokem a půl v Brandýse, pak v Pirátském centru. A na jaře jsme se přesunuli na Dlabačov. Něco to přineslo a něco vzalo. Chci se u toho na chvíli zastavit.
Dlabačov přinesl velkou prostorovou svobodu a zázemí týmu lidí, kteří rozumí své práci. Nikdy na akci (a že jsem jich dost pořádal) jsem neviděl takovou pohodu s organizací, jako na Dlabačově. S místními se všechno domluví a proběhne, jak je domluveno. A zároveň kapacita 200-300 lidí dává možnost akci nelimitovat na počet lidí a ještě umožňuje si po akci sednout a popovídat u příjemného pohoštění.
Jenže Dlabačov má také své náklady a to se projevuje na ceně vstupenky, který z původního dobrovolného příspěvku vyskákala k pětistovce. Co nám taková cena umožňuje?
- mít na akci dost místa pro všechny, kdo chtějí dorazit
- mít kvalitní technickou podporu, méně stresu a více profesionální odbavení přednášek
- pozvat profi fotografa (v našem případě Zuzku Havlínovou) a mít hezké fotky z akce
- přichystat tu a tam nějaký bonus navíc (ponejprve příručky Claude Cowork, co to bude teď, se nechte překvapit)
- a tím také mít dost odvahy na to pozvat hosty, které bych se jinak styděl pozvat (a mít možnost je alespoň pohostit)
S Andreou jsme si řekli, že to vyzkoušíme a uvidíme. A teď přichází to účtování, protože Dlabačov bude od počátku roku v rekonstrukci a my musíme uvažovat o tom, jak dále. Nastává totiž čas rozhlížení se po náhradních či jiných prostorech.
Osobně jsem vždy cenu kolem 500 Kč bral za něco, co bych v oblasti AI považoval za symbolické. Asi nenajdete obor, v němž by se nyní točily větší peníze, tak mi to nepřišlo jako zásadní deal-breaker. Ale kritiku „bylo to zdarma, teď tvrdá rejže“ samozřejmě tu a tam vnímám. A s tím přichází staré dobré „jak dále“.
Akce se vstupným kolem 400-500 Kč je tak akorát, aby zaplatila náklady a nechala zisk, který by byl decentní. Nás tahle akce s vámi všemi baví, chceme ji dělat a myslím si, že by nám takové setkávání chybělo. Nóbl akce za desetinásobek ji nenahradí. Nejen kvůli ceně, ale i kvůli atmosféře, kterou vy sami spoluvytváříte. A také, že zkušení jsou tu nadotek ruky od nováčků a všichni si navzájem mohou předávat zkušenosti.
Máme před sebou několik variant:
- Budeme hledat prostory s podobnou kapacitou a tím i podobnými náklady, cena kolem 400-500 Kč za vstupenku zůstane a umožní to akci tu a tam o něco povyrůst.
- Podíváme se po menších prostorech, které jsou skokově levnější a flexibilnější, avšak s celou řadou kroků zpět typu „přineseme si vlastní projektor a plátno“ nebo „na pivo se musí o dvě ulice vedle“. Daní za levnější vstupenku bude také omezené množství vstupenek.
- Hledat něco mezi tím: lacinou vstupenku dlouho dopředu, dražší krátce před akcí, studentská sleva a cca 200 míst k dispozici.
Osobně by mi bylo trapno žádat někde o milodary typu prostory zdarma. I na Dlabačově jsme po prvním pokusu trvali na tom, že už zaplatíme férovou cenu. Kde jinde by měly být možnosti pokrýt náklady, než v AI. Jeden ze sympatických návrhů je směřování levnějších vstupenek ke studentům, kde opravdu může být i v AI hluboko do kapsy. Určité pokusy jsme v tom učinili a vidíme, že spíše selhává naše schopnost studenty oslovit, než že by byla problémem cena. Samozřejmě nasadit sníženou cenu pro studenty je ten nejmenší problém.
V neposlední řadě je zvláštním problémem fakt, že naprostá většina vstupenek se prodává poslední týden před událostí. A to bez ohledu na cenu. Je vlastně velmi frustrující do poslední chvíle nevědět, zda akce skončí více méně na nule nebo v mínusu. Třetina vstupenek se prodá za poslední 3 dny. Jsme analytičtí. Řekli jsme si, že za to může nedostatečně dopředu publikovaný program (nemohl) či že by to stimulovala lepší prodejní cena (100 Kč nicméně nezpůsobilo žádný rozdíl). Ale shodují se v tom i ostatní provozovatelé akcí: lidé se prostě rozhodují na poslední chvíli. I to vede k tomu, že lístky na poslední chvíli prostě budou výrazně dražší, než ty koupené měsíc předem. I tady možná povedeme ten dělící řez.
Vaše názory na to, co a jak dále, uvítám v komentářích. Přišli byste za 400-500 Kč do velkého sálu, nebo za 250 Kč do menšího s omezeným počtem míst, kde si musíte zajistit místo s poměrně velkým předstihem?
Dejte nám vědět, děkujeme!