Já se rovnou musím přiznat, že tohle řešení je něco, co bych rád viděl v Claude Code nebo Codex, na Cursor přecházet nehodlám, ale musím říct, že první použití mě přesvědčilo, že je to velmi dobrý nápad, pokud se dobře zrealizuje. Proč?
Běžnou slabinu Claude Code a jiných podobných vývojových prostředí rychle poznáte. Pracujete na úkolu, jenže AI agentovi trvá mnoho minut, než vám odpoví. Buďto čekáte, nebo chcete pracovat na jiném úkolu z projektu. Jenže když zadáte pokyn, buďto přerušíte práci, nebo znehodnotíte kontext projektu, budete pracovat zbytečně draze, nejčastěji vše najednou. Takže otevřete nové okno terminálu, znovu všechno vysvětlíte, pracujete, jenže za půl hodiny zjistíte, že úloha z vedlejšího okna dávno doběhla a čeká. Výsledek? Začnete řešit instalaci více okének v terminálu vedle sebe, abyste viděli, kde co doběhlo a začnete těkat od jedné úlohy k druhé. Tu a tam si spletete okno, takže prompt zadáte do jiného projektu a tak dále. Pěkná frustrace.
Snažila se jí řešit celá řada nástrojů, ale zatím většinou bezúspěšně, mimo jiné proto, že jim chybělo dobré napojení na vývojový nástroj. A lidé nechtějí přesedlávat ze svého nástroje jinam jen proto, že někde někdo navajbkódil nějaké nové obslužné scripty. Viděl jsem řešení od Kimi, které spíše připomíná kanban nástěnku (podobně jako Kilo od Amazonu), Tencent nedávno přišel s relativně zajímavým návrhem, ale všechno kulhá. Pak jsem před měsícem uviděl Grok Bota a řekl jsem si, že to by bylo přesně to řešení, které by pro běžného uživatele dávalo smysl.
Mezi tím Grok Bot prošel explozivním růstem zájmu a řešení se osvědčuje. Není se tedy čemu divit, že ve vývojářském nástroji Cursor, který SpaceXAI (provozovatel Groka) nedávno koupilo za 60 mld dolarů, se nově tento přístup objevil. Jmenuje se Cursor Projects a zatím je to beta. Proč to nepřekvapí? Autorem Grok Bota je totiž tým, který vytváří Cursor.
Cursor Projects
Jak Projects fungují? Veškeré zadání dáváte do jednoho okna, nemusíte si otevírat další. Okno Koordinátora totiž samo kód nepíše, ale rozděluje úlohy na samostatné agenty. A protože práci jen deleguje, nikdy. na něj nemusíte stát frontu. Dáte mu úkol, on ihned odpovídá. Čekání se přesouvá o vrstvu níže, samozřejmě, že vám hned nezrealizuje úkol, ale hlídá, kdy se co dokončilo a pracuje na tom s vámi.
Sdílený kontext je jádro věci. Každý projekt si drží sadu souborů, které se synchronizují na všechny stroje, kde jeho agenti běží. Agenti do nich zapisují, co zjistili: jak se spouštějí testy, kde je nastavená ta která služba, jak chcete mít poskládané PR. Další agent si to přečte, než začne. Tím padá studený start, kvůli kterému dnes v každém novém okně vysvětlujete projekt od nuly. Z mého pohledu je tohle skutečná novinka celého vydání a všechno ostatní je jen provozní obsluha.
Cloud jako výchozí stav, lokální stroj na vyžádání. Projekt jede na vlastním virtuálu v cloudu, takže zavření notebooku ho nezastaví, a pustí víc agentů paralelně, než by váš stroj utáhl. Flavio Copes, který produkt popsal den po spuštění, uvádí, že každý subagent může dostat vlastní virtuální stroj s čistou kopií repozitáře. Když je potřeba něco ověřit u vás doma, třeba test závislý na lokální databázi, koordinátor spustí agenta na vašem počítači. K tomu odběry: koordinátor umí sledovat vaše PR (otevření, sloučení, spadlé CI, poznámky z revize), kanál ve Slacku nebo prostě rozvrh, a jedná sám, když se něco stane. Za zmínku stojí, že odběry ani cloudoví agenti nejsou nové, přišly už v srpnovém vydání z 19. 8. Projects je z velké části přebalení toho, co Cursor měl, a přidání koordinátora nad to. Prostě chytrý nápad, jak to všechno přiblížit k uživateli.
A co konflikty, mohl bych vidět, jak se řeší?
A to bylo hlavní úskalí původní práce. Většinou jsme byli dost líní na to, pustit novou práci ve stejném projekt v jiném worktree, protože přeci nejsme blbí a víme, že to nebude sahat do těch samých souborů, co vedlejší práce v témže projektu. Jenže za chvíli sáhla a agenti se začali zlobit. A konflikty se nejvíce řešili až v Gitu, kde je potřeba pochopit dva cizí záměry a opravit je, což ani pro AI někdy není snadné. Konflikt dvou pracovních agentů v Cursoru znamená, že kombinované zadání prostě jen pustíte nad hlavní větví znovu. Vlastně je to levné a je tu dost prostoru pro zlepšování, protože harness může identifikovat, že úlohy se protínají a sloučit je za běhu.
Čtyři věci, které Cursor neřekl
Jak se kontext zhušťuje, když vlákno běží měsíce. Část odpovědi je zřejmá, agenti píšou shrnutí do sdílených souborů a koordinátor tak zůstává únosně „hubeny“, protože diffy nečte. Dokumentaci k tomu ale Cursor nevydal a v praxi bude důležité, aby to fungovalo fakt dobře.
Jak se řeší souběžné zásahy do téhož souboru. U produktu, který se chlubí desítkami paralelních agentů, je tohle nápadná díra. Přetahování rozpracovaných chatů do projektu naznačuje, že koordinátor nějakou tabulku vlastnictví vede, ale je to můj dohad. Opět, uvidíme v praxi.
Kdo merguje. Výrobce nezveřejnil žádné výchozí doporučení, takže hranici mezi “otevři PR” a “slučuj na zelenou” si nastavíte sami. Počítejme s nutností lidské kontroly a code-review workflow.
Kolik to stojí. Dvacet podagentů v cloudu někdo zaplatí a zatím to jde z „limitů“ tarifu, ale nepochybně bude snaha na to nějaký ceník dát.
Do kupy k tomu patří běžné neduhy bety. Na Linuxu se Projects první den neobjevily, chaty do projektu se přetahují po jednom, a Cursor si vyrobil hezkou kolizi v názvosloví, protože “project” u něj doteď znamenal otevřenou složku.
Sám to rozhraní nepovažuju za dostatečně dodělané. Osobně bych si uměl představit, že díky klasifikátor koordinátora mi umožní Projects vidět průběhy jednotlivých úkolů přehledněji, ale rozhodně je to dobrý výkop. Pak říkám, těším se, až to okopírují konkurenti a přestanu mít takový zmatek v liště Ghostty nebo Desktopu Claude Code.