Claude Code Projekt teď sám rozděluje práci

Včera jsem psal o Cursor Projects, která fungují stejně. A vyslovil jsem naději, že to ostatní rychle okopírují. Takže se to stalo právě teď. Dá se nicméně předpokládat, že na tom v Anthropicu pracovali už nějakou dobu, aby to stihli otestovat, směr byl zřejmý od úspěchu Grok Bota vydaného v půlce srpna.

Beta se podle oznámení na blogu otevírá nejdřív uživatelům, kteří už cloudová sezení v Claude Code používají a nemají žádný stávající projekt v chatu ani v Cowork (zřejmě kvůli migracím - to odpovídá tomu, že funkci nemám zprovozněnou já). Během týdne se má rozšířit na další účty na Pro a Max, teprve pak přijdou na řadu tarify Team a Enterprise a zbytek Claude. Kdo přístup nemá, může se zapsat na čekací listinu. Pozor na kolizi názvů: Projekty v chatu, které jen sdružují konverzace a přiložené soubory, jsou pořád jiná funkce. A mate to.

Jak to funguje

Projekt má dvě vrstvy. Koordinátor přijímá to, co do konverzace napíšete, a rozhoduje, co se stane vláknem a co zodpoví v chatu na místě. Vlákna jsou dělníci. Každé má vlastní kontextové okno, vlastní klon repozitářů a vlastní větev, a může si práci dál rozdrobit na subagenty a smyčky. Postranní panel Overview je řadí podle stavu: připraveno k revizi, čeká na vás, pracuje, nečinné.

Koordinátor vidí to, co mu vlákna nahlásí, ne každý jejich krok. Když dvě vlákna sáhnou na stejný kód, dokumentace to řeší střízlivě: vyřeší se to jako merge konflikt u pull requestu, stejně jako kdykoli jindy. Žádná chytrá koordinace zápisů tam není.

Kontext se nastavuje jednou. Paměť projektu si Claude píše sám do souborů, které každé nové vlákno čte při startu, instrukce projektu mají strop 16 000 znaků a repozitáře, nahrané soubory a cloudové prostředí platí stejně pro všechna vlákna. Když opravíte jedno vlákno a řeknete Claudovi, ať si opravu zapamatuje, další vlákna s ní startují. Tohle je podle mě hlavní přínos celé věci, mnohem víc než samotná paralelizace, protože to umožňuje snadno kontext sdílet z jednoho zdroje pravdy.

Kolik to užere z předplatného

Tady bych byl opatrný, to je vždycky velká magie. Projekt čerpá ze stejných limitů jako ostatní sezení a čerpá je rychleji.

Dvě věci stojí za zdůraznění. Nový projekt pouští VŠECHNA vlákna na Opusu s vysokým úsilím, což je nejdražší kombinace, jakou lze zvolit. A vlákno, které narazí na limit, se samo probudí v dalším okně, takže práce spuštěná večer vám může limity vybrakovat ráno. Já bych vlákna hned po založení projektu přepnul na Sonnet a vysoké úsilí nechal jen tam, kde to úloha opravdu žádá.

Kde to drhne

• U více repozitářů se neuplatní pravidla oprávnění, hooks ani proměnné env z .claude/settings.json. Vlákno je bere jen z adresáře, kde startuje, a ten je u víc repozitářů nad klony. Kdo na hooks staví bezpečnostní pojistky, přijde o ně přesně ve chvíli, kdy pouští nejvíc sezení naráz a kde by se mu asi hodily. Tohle mi vadí a v oznámení to nenajdete.
• Vlákna běží jen v cloudu. Lokální databáze, emulátor zařízení nebo API za firemní sítí jsou mimo dosah. Lokální běh Anthropic slibuje „velmi brzy”, datum neuvedl.
• Jen github.com. GitHub Enterprise Server, GitLab ani Bitbucket ne, a na každý repozitář musí být nainstalovaná aplikace Claude.
• Projekt patří jednomu člověku. Sdílet ho nejde a firemní správa během bety chybí.
• Sandbox vlákna se mezi tahy uspává. Když ho nejde probudit, vlákno pokračuje z čerstvého klonu a necommitnuté změny se ztratí.

Cursor spustil prakticky totéž o osm dní dřív

Tohle je na celé věci nejzajímavější. Projects v Cursoru běží od 10. září a architektura sedí skoro do písmene: koordinátor, který sám kód nepíše, agenti pracující paralelně a sdílený kontext, který roste s projektem. Dva koordinátoři během osmi dnů. Buď oba týmy četly stejné interní metriky, nebo je tahle vrstva prostě na řadě.

Lokální agent je dnes hlavní praktický rozdíl. Cursor umí sáhnout na vaši databázi a nástroje, Anthropic zatím ne. Cursor k tomu přidává čísla o přínosu: noví uživatelé prý slučují o 30 % víc pull requestů a ti, kdo pracují hlavně v projektech, šestinásobek. Je to údaj výrobce bez popsané metodiky a bez kontrolní skupiny, takže bych na něm nestavěl nic důležitého. Pro české firmy může vážit ještě jedna věc: Cursor od srpna patří pod SpaceX, což je téma pro každého, kdo klientovi podepsal, kde smí jeho kód běžet.

U OpenAI tahle vrstva chybí. Codex má od března subagenty a umí paralelní běhy, Codex app k tomu dává panel, ve kterém agenty sledujete. Dělení práce ale zadáváte vy, trvalý koordinátor se sdílenou pamětí nad celým projektem tam není. GitHub Agent HQ je na tom stejně: mission control srovná agenty od několika dodavatelů do jednoho přehledu a rozdělení práce nechá na vás.

Co si z toho odnést

Vyplatí se to na práci, která má cíl přesahující jedno sezení a pořád přináší dílčí úkoly. Stejná změna napříč deseti repozitáři, migrace, hromada hlášených chyb v jedné službě. Tam je stávající systém, kdy musíte počkat na doběhnutí, obzvláště otravný. Pro jednu opravu flaky testu je to zbytečně těžký stroj, na to stačí obyčejné cloudové sezení. Já si počkám na lokální vlákna, protože bez přístupu k databázi a nástrojům na mém stroji je pro moji práci půlka úloh mimo hru. Do té doby to budu zkoušet na dokumentaci a na rešeršních dávkách, kde projekt umí pracovat i úplně bez repozitáře a odevzdávat soubory do knihovny. Tedy v případě, že mi to Anthropic nasadí, na waitlistu už nějakou chvíli jsem :)

Zdroje: dokumentace Projects a oznámení Anthropicu ze 17. září 2026, oznámení Cursoru z 10. září, doplňkově The New Stack. Údaje o rozsahu bety, limitech a výchozích modelech odpovídají stavu k 17. září 2026 a Anthropic je během postupného zpřístupňování mění.