Anthropic přidal Code Mode do Claude Code jako experimentální funkci, standardně vypnutou, od verze 2.1.323. Dokumentace otevřeně píše, že se může změnit nebo zmizet v kterékoli verzi. Berte proto následující text jako popis pokusu, který může za dva měsíce skončit. Produkční workflow si na tom zatím nestavějte.
Jak to funguje
Bez Code Mode volá agent každý nástroj zvlášť. Claude požádá o nástroj (Bash, Read, Edit), počká na výsledek, přečte ho celý a teprve pak se rozhodne, co dál. Každý krok je jedna obrátka modelu. Když hledáte v padesáti souborech, padesátkrát se výsledek valí do kontextu. To stojí peníze a čas, kontext bobtná.
S Code Mode napíše Claude program, který nástroje volá sám. Claude Code ten JavaScript spustí ve vaší session. Jeden kus kódu může pustit víc příkazů paralelně, použít výsledek jednoho volání v dalším a modelu vrátit jen tu část výstupu, kterou opravdu potřebuje. Polopaticky: místo padesáti cest do sklepa pro jednu sklenici si Claude napíše nákupní seznam a pošle tam vozík.
Má to háček. Když už první sklenice ukáže, že je zadání jinak, zbylých 49 vezl vozík zbytečně. Claude sice může do kódu napsat podmínku, kdy se zastavit, ale jen pro situace, které předem čeká. Proto se také Code Mode nehodí jako univerzální řešení a proto je to experiment, řekl bych…
Dokumentace uvádí příklad se zvýšením limitu opakování. Claude najde soubor přes rg, upraví hodnotu a spustí testy, to vše ve čtyřech řádcích kódu. Zpátky dostane jen cestu k souboru a výstup testů.
Vy kód standardně nevidíte. V konverzaci se ukazují jednotlivá volání nástrojů (třeba diff úpravy), samotný JavaScript je schovaný v prohlížeči přepisu pod Ctrl+O. K tomu se ještě vrátím, protože mi to vadí.
Jak Code Mode zapnout
- Zkontrolujte verzi příkazem
claude --version. Potřebujete aspoň v2.1.323 (detaily o vydání), starší verzi aktualizujte příkazemclaude update.
- Spusťte Claude Code s proměnnou prostředí:
CLAUDE_CODE_EXPERIMENTAL_CODE_MODE=1 claude. Na Windows v PowerShellu nejdřív$env:CLAUDE_CODE_EXPERIMENTAL_CODE_MODE = "1", pakclaude. - Pro trvalé zapnutí přidejte do
~/.claude/settings.jsonblok"env": { "CLAUDE_CODE_EXPERIMENTAL_CODE_MODE": "1" }. V nastavení projektu proměnnou Claude Code ignoruje, takže cizí repozitář vám Code Mode nezapne. - Při prvním spuštění potvrďte volbu Yes, turn on Code Mode. Nahoru do session se pak vypíše řádek, že je Code Mode zapnutý.
Vypnete ho odstraněním proměnné nebo nastavením na
0. Session začatá v Code Mode jde obnovit (--continue,--resume) jen se zapnutou proměnnou. Firma může Code Mode plně zakázat nastavením hodnoty0ve spravovaném nastavení (managed settings).
Odkud se ten nápad vzal
Myšlenka je rok stará. V listopadu 2025 vydal Anthropic na svém inženýrském blogu text o tom, že agent připojený přes MCP (Model Context Protocol, standard pro napojení AI na externí systémy) může místo přímého volání nástrojů psát kód, který je volá. Anthropic tam sám uvádí, že Cloudflare publikoval podobné závěry a tento přístup pojmenoval „Code Mode”.
Hlavní argument byla úspora. Agent si načte jen nástroje, které potřebuje, a data zpracuje v prostředí pro běh kódu dřív, než je pošle modelu. V ukázkovém případě z tohoto textu klesla spotřeba tokenů ze 150 000 na 2 000. To je ovšem jeden vybraný scénář s velkými daty z MCP serverů. Pro Code Mode v Claude Code žádná srovnávací čísla Anthropic nezveřejnil, takže kolik ušetříte vy, nevím a neumím to teď odhadnout.
Měření analytické firmy AIMultiple, která testuje AI nástroje, vychází střízlivěji: o 78,5 % méně vstupních tokenů (165 tisíc proti 771 tisícům), přičemž úspěšnost zůstala stejná a průměrná latence mírně vzrostla z 9,66 s na 10,37 s. Úspora je tedy reálná hlavně u tokenů, zrychlení zaručené není.
K čemu se to hodí
Dokumentace jmenuje tři typy úloh a já s tím souhlasím:
Změna, která se opakuje v mnoha souborech. Přejmenování API, úprava importů napříč projektem, hromadná oprava konfigurace. Tady se rozdíl projeví nejvíc.
Hledání, jehož výsledky je potřeba nejdřív profiltrovat. Typicky “projdi všechny Markdown soubory a najdi odkazy na neexistující lokální soubory”. Bez Code Mode by model četl každý soubor celý. S ním si napíše filtr a dostane jen seznam rozbitých odkazů.
Několik nezávislých příkazů najednou. Lint, testy a build mohou běžet paralelně místo za sebou.
Na běžné ladění jedné funkce nebo psaní nového modulu Code Mode podle mě skoro nic nepřinese. Tam je přirozené, že model po každém kroku přemýšlí, protože výsledek mění další postup.
Čili doporučení pro uživatele: zapnout na úlohy, jejichž postup umíte popsat předem (hromadné úpravy, prohledání mnoha souborů s filtrem, paralelní lint/testy/build). Na ladění a průzkum neznámého kódu nechat vypnuté.
Kde to drhne
Bezpečnost se přesouvá z volání na kód. Každé volání nástroje z kódu sice dál prochází vašimi pravidly deny a ask i PreToolUse hooks. V auto módu ale klasifikátor posoudí jen jednou celý kus kódu, ještě než se spustí. Dokumentace přiznává, že klasifikátor nevidí hodnoty spočítané až za běhu, třeba cestu vytaženou z výstupu hledání. Zjednodušeně: když kód nejdřív něco najde a pak s tím pracuje, klasifikátor neví, s čím. Pro citlivé operace proto potřebujete pevná pravidla nebo hooks. Kdo to bere vážně, může napsat hook na nástroj REPL (tak se jmenuje nástroj, který Claudův kód spouští) a číst samotný JavaScript.
Ztrácíte přehled. Tohle mě irituje nejvíc. Celé kouzlo Claude Code stojí na tom, že vidíte, co agent dělá, a můžete ho včas zastavit. Code Mode vám ukáže volání, ale logiku mezi nimi schová. Kód je jediné místo, kde poznáte, proč agent sáhl zrovna na tenhle soubor.
Časový limit. Kód, na který Claude čeká, se po deseti minutách zastaví, a to včetně času, který strávíte u dotazů na oprávnění. Na pozadí může kód běžet až dvě hodiny, ale jen když session začala v auto módu nebo s vypnutými oprávněními.
Dlouhý seznam toho, co nefunguje. Code Mode běží jen v interaktivní session v terminálu a jen s modely Opus 5.5, Sonnet 5.5, Haiku 5.5 a Fable 5.2. Nefunguje v režimu -p, v Agent SDK, ve VS Code, v desktopové aplikaci ani v cloudových sessions. Nejde k němu používat Remote Control, Claude in Chrome ani ovládání počítače. Session v Code Mode obnovíte jen se zapnutým Code Mode.
Firmy s nároky na data mají smůlu
Pro české firemní nasazení jsou zásadní některá omezení. Code Mode nefunguje přes Amazon Bedrock, Google Cloud, Microsoft Foundry ani přes vlastní gateway. Nefunguje v organizacích s nastavením HIPAA nebo s nulovým uchováváním dat (zero data retention). A nespustí se, když máte zapnutý export telemetrie přes OpenTelemetry nebo naopak vypnutou telemetrii.
Přesně tyhle volby přitom dělají firmy, které klientům slíbily, že data neopustí EU, nebo které potřebují auditní stopu. Banka, nemocnice nebo softwarový dodavatel státní správy, který jede přes Bedrock kvůli smluvním podmínkám, si Code Mode nevyzkouší. Experimentální funkce tak zatím zůstává hračkou pro jednotlivce a malé týmy s přímým předplatným. Což je asi pochopitelné, proč testovat na významných zákaznících… 😎
Co si z toho odnést
Princip je rozumný a dlouho prověřený, Anthropic i Cloudflare o něm píšou přes rok. U hromadných úprav a filtrování velkých výstupů ušetříte tokeny a nejspíš i nervy. Já bych to zkusil na konkrétní úloze, kde vím, že agent jinak dělá desítky drobných kroků, a porovnal bych výsledek.
Jako trvalé nastavení bych to zatím nedoporučoval. Experimentální štítek, omezení prostředí a hlavně menší průhlednost toho, co agent dělá, jsou dost důvodů počkat. Pokud to zapnete, zvykněte si na Ctrl+O a čtěte kód, který Claude píše. Jinak pouštíte do repozitáře skript, který jste nikdy neviděli.
Zdroje: dokumentace Claude Code k Code Mode (stav k 15. listopadu 2026), Anthropic: Code execution with MCP, AIMultiple: Code Execution with MCP. Funkce je experimentální, požadavky na verzi a podporované modely se mohou rychle měnit.