---
title: "Když Harari mluví o AI po vypískaném Macinkovi"
description: "Na surreálné konferenci pořádané manželkou miliardáře se o migraci nejprve rozhovořil ministr zahraničí Petr Macinka a pak o AI jako fenoménu migrace také sociohistorik Yuval Noah Harari. Kontrast nemohl být větší."
date: 2026-10-13
author: "Patrick Zandl"
url: https://www.vibecoding.cz/articles/ostatni/kdyz-harari-mluvi-o-ai-po-vypiskanem-macinkovi/
---

> Markdown verze článku z Vibecoding.cz. HTML verze: https://www.vibecoding.cz/articles/ostatni/kdyz-harari-mluvi-o-ai-po-vypiskanem-macinkovi/
> Přehled veškerého obsahu webu: https://www.vibecoding.cz/llms.txt

# Když Harari mluví o AI po vypískaném Macinkovi

# Když Harari mluví o AI po vypískaném Macinkovi

Včera jsem byl na surreálné akci. Harari v Praze. Ano, Yuval Noah Harari, můj velký oblíbenec. Nevynechám příležitost se na něj jít podívat osobně, ale v Česku dosud nepřednášel, nejblíž byl předloni Berlín.

Akci pořádal institut Solvo, což je podivná instituce založená manželkou miliardáře Tykače. Proč si velmi konzervativní institut pozve liberálního sociohistorika, mi není přesně jasné. Řekl bych, že je jako první napadlo jméno protínající se v sexy oblasti s AI a dál se neuvažovalo, a Acemoglu byl už přeci jen *zu viel*. Jen připomínám, že Harari není zrovna laciný přednášející, počítá si za komerční přednášku zhruba tolik jako já, akorát v eurech.

Solvo z toho nakonec udělalo konferenci nazvanou The Future is Personal na doméně [Harari.cz](https://www.harari.cz). Trochu jsem zíral na program, došel jsem se podívat na dvě debaty, abych zjistil, že jsou plytké, nezajímavé, neobjevné. Takové ty přitakávací debaty, kdy se nevrtne do ničeho nepohodlného, prostě zklamal dramaturg výběrem hostů i moderátoři. Ale budiž, zaměření na přesvědčování přesvědčených by vyšlo, kdyby byla návštěvnost. Odpolední program měl o něco menší návštěvnost než naše Vibecoding Talks a ve Foru Karlín to bylo dost vidět. Co už, udělali jsme si s pár lidmi debatní klub ve foyer a byl jsem spokojený.

Vrátil jsem se až na večerního Harariho. Zaslechl jsem debatu Anny Shavit a Aleše Roda na téma „přežije Evropa bez dětí“. Aleš Rod věcem rozumí a přinesl řadu konkrétních a politicky nepohodlných návrhů: důchod na úrovni životního minima od let 2065 až 2070, zákaz předčasných důchodů, zvýšení daní, podporu vícegeneračních domů přes odpočet úroků, milion za první dítě před 23. rokem, zkrácení vysokoškolského studia a prevenci u třicátníků až padesátníků jako nejlevnější cestu, jak lidi udržet v práci. Velmi slabá ale byla moderace, která jeho myšlenky nezvedla ani nerozvinula.

### Macinkova odpískaná migrace

A pak Petr Macinka a Éra migrace. Byl bych přísahal, že v době nákupu lístku za 4 tisíce korun byl v programu dost daleko od vystoupení Harariho a nějakým zázrakem se jeho projev přesunul těsně před něj. Měl mluvit 20 minut, jeho příchod začal pískotem obecenstva a vystoupení lidé vzali jako přestávku, během níž se bavili a chodili se občerstvit, což pana ministra viditelně znervóznilo. Projev možná nebyl úplně špatný, měl nějakou drobnou myšlenku, odvolával se na Goodharta a jeho rozlišení mezi lidmi, kteří jsou všudezdejší, a lidmi spojenými s místem. Ale vlastně nabídl jen lehký útok na Merkelovou, aniž by naznačil, co s problémem, který rozvíjel Rod o chvíli před ním: tedy kdo tu bude pracovat, když se nerodí děti. Chudé, nepřínosné, placené ChatGPT by to napsalo lépe. No a protože lidé se mezi sebou už bavili dost nahlas a čas pokročil, Macinka to zabalil se slovy, že zbytek svého Castrovského projevu si nechá na jindy. To byl jediný moment introspektivního prozření. Pak už vypadl z pódia a konečně se začalo tleskat, protože na pódium přišel Harari.

A Harari? Skvělý, jako vždycky. Jeho síla je ve schopnosti přiblížit složité koncepty jednoduchým jazykem.

Harari ve svém vystoupení popsal tři politické cesty, kterými se Evropa (a další země) může v éře AI impérií vydat. A připomněl, že je úlohou politických stran, aby tyto možnosti předestíraly, vysvětlovaly a umožňovaly lidem si z nich vybrat tím, že zvolí stranu, která je zastává. Jenže vývoj teď postupuje tak rychle, že si ani nestíháme volby uvědomit.

### AI tlačítko ve Washingtonu

Harari přináší obraz „tlačítka ve Washingtonu“ a připomíná, že infrastrukturu založenou na cizí AI lze na dálku vypnout, jak ukázala závislost Ukrajiny na Starlinku. A podotýká, že hodnotu z dat a AI lze na rozdíl od pěstování pšenice či těžby ropy soustředit na jednom místě. Což se nyní děje.

![](https://www.vibecoding.cz/images/articles/kdyz-harari-mluvi-o-ai-po-vypiskanem-macinkovi/IMG_1742.HEIC)

Podle Harariho mají tedy země mimo USA a Čínu tři možnosti:

Výchozí možností je **nedělat nic a stát se vazalem** jednoho z AI impérií, u Česka nejspíš toho amerického. Takový stát už není spojencem, a když Američané řeknou „skoč“, skočí, protože AI, která se stará o blahobyt, ovládá Amerika.

Druhou možností je **úplná nezávislost založená na vlastní AI infrastruktuře**. Jenže tady je cenovka kolem 500 miliard eur, a to si Česko nemůže dovolit. Ze samotných zemí stěží Velká Británie nebo Indie, a i ty by kvůli ní musely obětovat rozpočty na sociální systém, zdravotnictví a školství.

Třetí cestou je **společný evropský projekt**. Takovou částku by EU utáhla a vědecké i technické zázemí na to má, vždyť velkou část americké AI budují vědci evropského původu. Cenou by ovšem byla mnohem hlubší integrace bez práva veta jednotlivých států v každém volebním cyklu, protože takový projekt by byl neuskutečnitelný, kdyby každou chvíli procházel politickou revizí.

Každá z těchto cest je drahá a **rolí politických stran je nabízet a vysvětlovat volby**. Strany by podle Harariho měly voličům jasně nabídnout jednu z nich. Nerozhodnout se vědomě pro jednu znamená ztratit nezávislost během několika let, a pokud k tomu má dojít, je lepší přijmout roli vazala vědomě než do ní slepě spadnout.

**Osobně mi chyběla čtvrtá cesta:** modely s otevřenými vahami. Umožňují naskočit do rozjetého vývoje, s malým odstupem jej následovat a provozovat AI na vlastní infrastruktuře, takže tlačítko by bylo naše. Cenou je, že přebíráme hodnoty a předsudky výchozího modelu a zůstáváme závislí na tom, že je americké a čínské firmy budou dál zveřejňovat. A čipy stejně koupíme od Nvidie.

### AI jako migranti

Rétoricky nejsilnější moment celého vystoupení byl podle mě Harariho **příměr AI k migrantům**. V českém kontextu navíc přímo navazoval na Macinkův projev o migraci a kontrastoval s ním.

Harari shrnuje tři obavy odpůrců migrace, tedy že nám *vezmou práci, změní naši kulturu a nejsou politicky loajální*. A připomíná, že všechny tyto obavy sedí především na AI. Imigranti v podobě AI agentů přicházejí rychlostí světla, jen ze dvou zemí a berou práci hlavně lidem, jejichž práce spočívá ve zpracování informací. Zejména nynější doporučovací algoritmy sociálních sítí mění kulturu majoritní společnosti, jak jsme toho svědky i u nás. A rozhodně se o nich nedá říct, že by AI algoritmy byly politicky loajální - rozhodně ne k Česku, pokud vůbec, tak k USA nebo Číně, ale ještě spíše ke korporaci, která je vytvořila, pokud vůbec k někomu lidskému.

Velký rozpor vidí Harari v tom, co AI firmy říkají investorům a co v debatách o bezpečnosti. Investorům slibují všehoschopnou superinteligenci, bez níž se investice nevrátí. Když přijde řeč na rizika, označí je za filozofické spekulace. Firmy chtějí empirické důkazy o škodách (při incidentu na Hugging Face přeci nikdo nezemřel), zatímco přínosy přijímají a předkládají bez důkazů. Podle mě nejsilnější analytický argument vystoupení.

Jednou z hlavních Harariho otázek je dilema, zda dokážeme ovládat něco, co má být inteligentnější než my. Je to velmi důležitá otázka a Harari na ni odpovídá, že to není možné. Kuře nemůže ovládnout farmáře. Tady ale podle mě není dobojováno. Inteligence sama o sobě nedává cíle ani moc a celý obor alignmentu stojí na předpokladu, že tuto souvislost lze ovlivnit. Harari ji vydává za samozřejmost, byť rétoricky perfektně, a přináší ji jako důležité varování.

Harari upozorňuje na to, že jako organické bytosti **potřebujeme čas, abychom se přizpůsobili změnám**. Jenže AI nespí, všechno zrychluje a nás tím vyčerpává. Právě to se podle Harariho děje lidem v první linii, tedy v AI, bankách, médiích a politice: nemají čas ani přemýšlet o tom, co se děje. Šéfové AI firem mu prý říkají, že by rádi zpomalili, ale nemohou věřit konkurenci, protože by je předběhla. K času je tedy potřeba důvěra, jenže tu samotné systémy AI ničí. Budují důvěru v algoritmy a rozkládají důvěru mezi lidmi. Vzniká tak začarovaný kruh. Jenže pro lidskou společnost je důvěra zásadní.

Svět řeší dva problémy, **rozpad důvěry mezi lidmi a státy a vývoj superinteligence.** Rozumné by bylo nejdřív obnovit důvěru a pak superinteligenci vyvíjet společně, pomaleji a bezpečněji. Děláme opak, a pokud lidé nedokážou spolupracovat, nezvládnou ani to, co vzejde z laboratoří. Odtud plyne závěr, že jde o úkol politiky. Tvrzení firem, že vývoj je nevyhnutelný a na politiku je pozdě, označuje za lež. Podle Harariho je politický přístup k AI zásadní. Harari říká, že americké firmy se bojí regulace z Bruselu a Washingtonu a že sociální sítě možná proto šíří euroskepticismus. K tomu navrhuje vlastní regulace, jako je zákaz AI partnerů pro děti či zákaz, aby se AI vydávala za člověka (v EU to od letoška vyžaduje AI Act).

Harari ovšem nenabízí žádný konkrétní mechanismus zpomalení, mezinárodní dohodu ani způsob, jak obnovit důvěru mezi USA a Čínou, kterou sám považuje za nezbytnou podmínku. Argument je tak spíš diagnóza než návrh.

A tím bych reminiscenci na Harariho přednášku ukončil. Přednáška velmi dobře a plasticky představila problémy, s nimiž se kolem AI potýkáme. Ukazuje se ale, že řešení je spíše politické než technické, protože technologické firmy se samy o sobě dohodnout nemohou. A my zase nemůžeme připustit, aby o osudu světa rozhodovala velmi úzká skupinka lidí, kteří mají své vlastní zájmy a nereprezentují vlastně téměř nikoho kromě pár miliardářů.

Český ministr zahraničí mluvil o migraci včerejška, o uzavřené kapitole, a přehlížel to, co už tu je. AI sice na konci letmo zmínil, ale jen jako kulisu, ze které nic nevyvodil. Harari jen o pár minut později ukázal, že skutečné migranty dneška nikdo nekontroluje. A že dostat je pod kontrolu dokážeme nejspíš jen společně, v rámci hlubší evropské integrace, proti které Macinka dlouhodobě vystupuje. Tento rozpor mezi proslovem včerejška a obrazem dneška ukazuje, jak naivní Macinkův postoj je.

Pozvat si Harariho k tomu, aby lesk jeho slávy a moudrosti dopadl i na nepovedeného ministra zahraničí, mohlo zafungovat. Nezafungovalo. Především nasvítilo propast mezi moudrostí a nedostatkem představivosti.