---
title: "Jak si Claude Code pracuje s pamětí o vašem projektu"
description: "Opravíte Clauda podruhé ve stejné věci a přemýšlíte, jestli si to tentokrát zapamatuje. Claude Code má dnes dvě vrstvy trvalé paměti: pravidla, která píšete vy, a poznámky, které si vede sám. Obojí jsou obyčejné soubory v Markdownu na vašem disku. To je největší výhoda celého řešení a zároveň jeho slabina, protože poznámka v souboru pomůže jen tehdy, když si Claude vzpomene, že ji má otevřít. Jak s tím máte pracovat ku vaší spokojenosti?"
date: 2026-11-02
author: "Patrick Zandl"
url: https://www.vibecoding.cz/articles/claude-code/jak-si-claude-code-pracuje-s-pameti-o-vasem-projektu/
---

> Markdown verze článku z Vibecoding.cz. HTML verze: https://www.vibecoding.cz/articles/claude-code/jak-si-claude-code-pracuje-s-pameti-o-vasem-projektu/
> Přehled veškerého obsahu webu: https://www.vibecoding.cz/llms.txt

# Jak si Claude Code pracuje s pamětí o vašem projektu

## Dvě paměti: vaše pravidla a Claudovy poznámky

Každá session s Claude Code začíná prázdným kontextovým oknem. Abyste nemuseli pořád dokolečka vysvětlovat Claude Code základy vašeho projektu, fungují tu dva mechanismy práce se znalostmichtl, které se liší hlavně tím, kdo je píše.

**CLAUDE.md píšete vy.** Jsou to pokyny v Markdownu: příkazy pro sestavení a testy, konvence kódu, struktura projektu, pravidla typu „vždycky udělej X". Soubory mohou ležet na čtyřech úrovních:

| **Úroveň** | **Umístění** | **Kdo ho vidí** | **K čemu slouží** |
| --- | --- | --- | --- |
| Firemní politika | `/etc/claude-code/CLAUDE.md` (Linux), `/Library/Application Support/ClaudeCode/` (macOS) | všichni uživatelé na stroji | firemní standardy, bezpečnost, compliance |
| Uživatelská | `~/.claude/CLAUDE.md` | jen vy, ve všech projektech | osobní zvyklosti |
| Projektová | `./CLAUDE.md` nebo `./.claude/CLAUDE.md` | celý tým přes git | architektura, konvence, workflow |
| Lokální | `./CLAUDE.local.md` | jen vy, v jednom projektu | vaše testovací URL, osobní data |

Soubory se v promptu skládají za sebe: od kořene disku k pracovnímu adresáři, takže pokyn nejblíž místu spuštění čte Claude jako poslední. Soubory CLAUDE.md v podadresářích se načtou až ve chvíli, kdy Claude sáhne na soubor v daném podadresáři. Pro větší projekty existuje složka `.claude/rules/`, kde můžete pravidla rozdělit podle témat a navázat je na konkrétní cesty, třeba jen na `src/api/**/*.ts`. A pokud repozitář už používá `AGENTS.md` pro jiné programovací agenty, Claude Code ho od verze 2.1.277 přečte sám, když nenajde žádný CLAUDE.md.

Mnoho lidí přehlíží, jak Claude CLAUDE.md vlastně dostane. Obsah souboru dostane model jako uživatelskou zprávu za systémovým promptem. Je to kontext, kterému se Claude snaží vyhovět, a dodržení nikdo nezaručuje. Dokumentace to říká otevřeně a doporučuje držet soubor pod 200 řádky, protože delší soubory snižují ochotu pokyny dodržovat. Co musí platit vždy (třeba „nikdy nepushuj do main"), patří do [hooků](https://code.claude.com/docs/en/hooks-guide), tedy skriptů, které harness spustí v pevně daných okamžicích bez ohledu na to, co se modelu zrovna chce.

**Automatickou paměť (auto memory) si píše Claude.** Je zapnutá ve výchozím stavu a Claude do ní ukládá čtyři druhy poznámek, které si označí v hlavičce souboru:

- `user` - vaše role, odbornost a pracovní zvyklosti,
- `feedback` - vaše opravy a postupy, které jste schválili,
- `project` - rozpracovaná práce, termíny a rozhodnutí, která nejdou vyčíst z kódu ani z gitu,
- `reference` - kde hledat informace mimo projekt, třeba systém pro evidenci chyb.

Claude vynechává všechno, co si může odvodit z kódu (architekturu, cesty k souborům, opravy chyb), a všechno, co už stojí v CLAUDE.md. Neukládá si něco v každé session; o tom, co stojí za zapamatování, rozhoduje sám podle toho, jestli to bude užitečné příště. Nebo mu to musíte výslovně říct. Když mu napíšete „zapamatuj si, že používáme pnpm", skončí to v automatické paměti. Chcete-li to mít v CLAUDE.md, musíte to říct výslovně.

---

## Jak se poznámky dostanou zpátky do kontextu

Paměť leží ve složce `~/.claude/projects/<projekt>/memory/`. Uvnitř je index `MEMORY.md` s jedním řádkem na každou poznámku a vedle něj samostatné soubory s jednotlivými poznámkami.

**Index se načítá vždy, poznámky jen na vyžádání.** Na začátku každé konverzace dostane Claude prvních 200 řádků nebo prvních 25 KB indexu, podle toho, co nastane dřív. Jednotlivé poznámky zůstávají mimo kontext, dokud je Claude sám neotevře běžnými nástroji pro čtení souborů.

Harness hlídá velikost indexu. Když se `MEMORY.md` blíží limitu, Claude Code modelu připomene, aby ho zkrátil: jeden řádek na záznam, podrobnosti do samostatných souborů, zastaralé položky sloučit nebo vyhodit. Když limit přeteče, zápis sice projde, ale Claude dostane chybovou hlášku s požadavkem index přepsat, protože všechno za hranicí by při příštím načtení zmizelo. Do každé poznámky s hlavičkou navíc Claude Code zapisuje čas poslední změny, takže Claude při čtení vidí, jak čerstvý údaj je. Tenhle detail v rozboru Supermemory chybí.

Kolik to stojí? Plný index 25 KB odpovídá podle mého odhadu zhruba šesti až osmi tisícům tokenů, v češtině spíš víc. To se platí v každé session ještě před první zprávou. U běžného indexu o pár desítkách řádků jde o drobné.

**Slabé místo je rozhodnutí, jestli se podívat.** Ukažme si to na dvou chováních. V prvním stačil samotný index: Claude správně odpověděl, jakou verzi filmu si tým vybral, aniž by otevřel poznámku. Ve druhém, na repozitáři, na kterém autor pracuje přes tři roky, se ptali na dříve používaný embedovací model. Claude šel hledat do historie gitu (rozumný odhad), poznámku, kde odpověď ležela, neotevřel. Znám to i od sebe: mám poznámkový blok plný užitečných věcí a otevřu ho, až když si vzpomenu, že tam něco je.

---

## Kde to drhne

Poznámky jsou obyčejné soubory, takže se chovají jako soubory. Z toho plynou praktické důsledky:

| **Vlastnost** | **Jak se chová** | **Co to znamená pro vás** |
| --- | --- | --- |
| Vazba na projekt | složka se odvozuje od git repozitáře, worktree sdílí jednu paměť | po přejmenování nebo přesunu projektu může začít prázdná paměť |
| Jeden stroj | paměť se nesdílí mezi počítači ani s cloudovými prostředími | na notebooku a na pracovní stanici má Claude dvě různé paměti |
| Bez expirace | poznámky přežijí i automatický úklid starých přepisů session | „tento týden máme freeze" platí, dokud ho někdo nesmaže |
| Jen poslední verze | soubor obsahuje aktuální znění, složka není ve výchozím stavu v gitu | nedohledáte, jak se fakt vyvíjel; pomůže jen časová značka poslední změny |
| Subagenti | hlavní paměť se do subagentů nenačítá (výjimkou je fork konverzace) | subagent může mít vlastní paměť, ale o té hlavní neví |
| Kompaktace | po `/compact` se projektový CLAUDE.md znovu načte z disku | pokyny dané jen v konverzaci se při zhuštění kontextu ztratí |

**Přejmenování umí paměť rozbít.** Nedávno jsem přejmenoval pracovní adresář a několik desítek poznámek ručně zkopíroval do nové složky. Víc než třetina kopií se pak postupně rozešla s originály, protože Claude dál upravoval jen jednu sadu. Dokumentace říká, že se složka odvozuje od repozitáře, ale nepíše, jestli od jeho umístění na disku, nebo od něčeho stabilnějšího. Zkušenost naznačuje to první. Řešením je nastavit vlastní umístění paměti v nastavení projektu. Zajímavé je, jak Anthropic toto nastavení hlídá: pokud ho do repozitáře podstrčí někdo jiný, Claude Code ho respektuje až poté, co složce vyslovíte důvěru, stejně jako u hooků. Na tuhle pojistku se ještě vrátím.

**Kompaktace zahazuje rozpracovanou práci.** Kompaktace (automatické zhuštění dlouhé konverzace do shrnutí) patří ke krátkodobé paměti a s poznámkami nesouvisí, v praxi se ale pletou dohromady. Dokumentace potvrzuje, že po kompaktaci se znovu načte jen kořenový CLAUDE.md. Co chcete mít jisté, musí ležet v souboru.

---

## Kam paměť zapadá mezi šest typů kontextu

Kontext, se kterým AI agent pracuje, se dá rozdělit do šesti skupin: instrukce, příklady, znalosti, paměť, nástroje a výsledky nástrojů. Paměť se dál dělí na krátkodobou (historie konverzace, stav rozpracované úlohy) a dlouhodobou, která má tři podoby: sémantickou (fakta a preference), epizodickou (co se kdy stalo) a procedurální (jak se věci dělají). Když na tohle rozdělení přiložíme Claude Code, vypadá to takto:

| **Typ kontextu** | **Čím ho Claude Code pokrývá** | **Hodnocení** |
| --- | --- | --- |
| Instrukce | CLAUDE.md, `.claude/rules/`, AGENTS.md | dobře, ale bez vynucení |
| Krátkodobá paměť | historie session, kompaktace | funguje, při zhuštění ztrácí detaily |
| Sémantická paměť | poznámky typu `user`, `project`, `reference` | dobře, pokud si Claude vzpomene |
| Procedurální paměť | poznámky typu `feedback`, skills | částečně |
| Epizodická paměť | přepisy session, které se po čase mažou | prakticky chybí |

Dlouhodobá paměť může být podle stejného schématu uložená v databázi nebo souborovém systému, automaticky připojená orchestrační vrstvou, nebo dostupná jako nástroj. Claude Code kombinuje všechny tři cesty: data leží v souborech, index připojuje harness sám a poznámky čte model nástroji pro práci se soubory. Nejslabší je epizodická část. Claude ví, co platí, ale neví, jak se k tomu došlo.

---

## Co si z toho odnést

Mně se na vestavěné paměti líbí její průhlednost. Všechno je čitelný Markdown, který můžete otevřít, opravit nebo smazat, a když Clauda požádáte, ať se do paměti podívá, udělá to. Pro jednoho vývojáře na jednom stroji to bohatě stačí. Problémy začínají u týmů, více počítačů a dlouhých projektů, kde se fakta mění.

**Pravidla patří do CLAUDE.md (pokud je nechcete rovnou vynucovat přes hooks).** Co má platit v každé session, napište do CLAUDE.md. Index automatické paměti se ořezává, CLAUDE.md se načítá celý.

**Co musí platit vždy, patří do hooku.** CLAUDE.md i paměť jsou jen kontext. Vynucení zajistí až hook nebo zákaz v nastavení oprávnění. Obecně řečeno já začínám práci tak, že pravidlo dávám co CLAUDE.md a teprve, když se osvědčí a vidím, že by se vyplatilo ho mít "natvrdo", tak ho přehazuji do hooks, se kterými je přeci jen více práce…

**Jednou za čas projděte paměť.** Příkaz `/memory` otevře složku s poznámkami. Smažte zastaralé, opravte chybné. Nikdo jiný to za vás neudělá.

**Před přejmenováním projektu myslete na paměť.** Buď si umístění paměti zafixujte v nastavení, nebo počítejte s tím, že začnete od nuly.

**Chcete-li historii, dejte složku pod git.** Tohle je moje rada, dokumentace o tom mlčí. Ztratíte tím trochu soukromí, získáte přehled o tom, co si Claude kdy zapsal.

**Doplňky zvažte, až narazíte na limity.** Supermemory a podobné služby dávají smysl u týmů a práce na více strojích. Za cenu dat v cizím cloudu a další závislosti, kterou musíte prověřit stejně pečlivě jako jakýkoli kód z cizího repozitáře. Někdy si uděláme přehled těchto externích nástrojů, ale pro práci jednotlivce s nimi žádnou zásadně dobrou zkušenost nemám.

Paměť v Claude Code je dnes poctivý poznámkový blok. Chybí mu hlavně schopnost připomenout se sám ve chvíli, kdy je potřeba. Tipuji, že právě tímhle směrem se bude vestavěná paměť vyvíjet, a doplňky jako Supermemory budou muset hledat jiný důvod k existenci.

---

*Zdroje: [dokumentace Claude Code k paměti](https://code.claude.com/docs/en/memory) (stav k 1. listopadu 2026). Chování Claude Code se mění s každou verzí, limity a nastavení si před použitím ověřte v aktuální dokumentaci.*